26. září 2024
POSLEDNÍ LANOVKA
Na tuhle knížku mi hned padl zrak v knihkupectví. Ale přečetla jsem si pár recenzí, ne úplně příznivých, a rozhodla jsem se, že si ji půjčím v knihovně.
Je to bichle! 948 stránek. Možná to ani nedočtu, pokud se mi nebude líbit. Ale mám to! Přečteno :-)
Úžasná knížka! Nádherné čtení. Ta kniha mě velmi, velmi zasáhla. Určitě si ji časem pořídím, protože jsem ji nečetla naposled. Příběh je protkán tématy, která jsou mi hodně blízká.
Co mě nejvíce oslovilo? Hloubka a čistota mezilidských vztahů v rodině, která je uspořádáním poněkud netradiční. Oslava života a přijetí jeho konce. A všeprolínající prožitky s duchy.
Mám ten příběh v srdci.
Víc nebudu psát. Přečtěte si ji!
29. srpna 2024
VŠE, ČEHO LITUJI
Když jsem si na záložce přečetla, o čem kniha je, na chvilku jsem nebyla schopna vůbec ničeho. Byla jsem v tu chvíli úplně paralyzovaná. Jak to, že zrovna tohle téma? V poslední době jsem o těchle věcech hodně přemýšlela a není vůbec náhoda, že jsem na knížku narazila mezi stovkami jiných v knihovně.
Clover je úmrtní dula a pomáhá lidem připravit se na odchod z tohoto života.
Doprovázet někoho při jeho poslední cestě je pro mě velice silné téma. Ať už jde o duši člověka nebo duši zvířete.
Jako veterinářka jsem byla přítomna odchodu mnoha a mnoha zvířat. Postupem času se pro mě euthanasie stala významným obřadem. Vždycky je to těžké, vždycky je tam obrovská bolest nás lidí. Ztrácíme své zvířecí přátele, které milujeme. Věděla jsem, že chci pomoci tomu, aby odchod zvířete byl důstojný a jedinečný. Že bychom tam všichni v tu chvíli měli být pro toho svého psa nebo kočku nebo jakékoli jiné zvíře. Vážila jsem si všech majitelů, kteří přes svou bolest byli se svým parťákem až do konce. Tohle konkrétně je obrovsky důležité. A taky fakt, abychom odchod zvířete nebo člověka přijali a nechali ho v klidu odejít. Jako přirozenou součást své práce jsem brala to, že o tom s lidmi mluvím, pokud oni sami chtějí.
Byť to ani zdaleka nebyly jednoduché situace, jsem vděčná zato, že jsem je mohla prožít.
Čím déle jdu životem, tím pro mě toto téma nabývá důležitosti. Smrt je důležitou součástí života. Je to smutné, bolestné a zraňující. Ale je to součástí života.
Téma doprovodu duší na poslední cestě se mi teď často připlétá do života. Nechávám to zatím být, působit a krystalizovat. Smekám před všemi kdo tohle žijí a provázejí.
Ať máte mnoho témat k zymyšlení!
1. srpna 2024
HLEDÁNÍ PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU
Občas se mi stane, že knihy odkládám po pár stránkách, protože mě jednoduše nezaujmou.Tytam jsou časy, kdy jsem chtěla přečíst všechno, co vezmu do ruky. Ne. Teď si pečlivě vybírám čemu věnuju svůj čas. Někdy chci místo čtení jen sedět na zahradě a koukat. Nebo chodit v přírodě.
Teď jsem ale objevila hned tři parádní knížky při jedné ze svých návštěv místní knihovny. Představuju vám třetí z nich.
Prolíná se život novinářky, žijící v Bristké Kolumbii, s životem japonské dívky, jejíž deník našla na pláži.
Buddhistická mniška Džiko, které je už 104 let/ (kyber)šikana na střední škole/ téma sebevraždy a má vůbec člověk důvod a právo odejít z tohoto světa?/ život mnišek v horském chrámu na japonském pobřeží...toto vše v knize najdete.
Co je pravda a jaká je životní realita? Mě osobně knížka přinutila zamyslet se nad mnoha věcmi. Mnoho otázek a následně hledání odpovědí. Otázky nejsou jednoduše zodpověditelné a odpovědi určitě nenajdu hned.
Mimochodem co myslíte? Souvisí kvantová fyzika s buddhismem? Fascinuje mě tato souvislost a také některé principy kvantové mechaniky a jejich vysvětlení. Pořád jsou oblasti, ve kterých je možné se vzdělávat!
A na závěr si dovolím citovat z knížky:
"Studovat Cestu znamená studovat své já.
Studovat své já znamená na ně zapomenout.
Zapomenout na své já znamená dojít osvícení myriádami všech věcí. (Horami a řekami, trávou a stromy, vránami, kočkami, vlky a medúzami.)"
Přeji pěkné počtení a spoustu neodbytných otázek!
28. července 2024
DALŠÍ KNIŽNÍ SKVOST
Štiku rozhodně doporučuju! Už dlouho jsem nečetla tak zajímavou knihu. Tématem, zpracováním i jazykem. Pokud překonáte velice zvláštní začátek, a vytrváte, začnou se vynořovat souvislosti a příběh dostane spád. Mě osobně kniha lákala, protože příběh se odehrává v Laponsku/Finsku, což jsou mé srdeční záležitosti. Čím déle jsem na světě, tím je můj vztah k této zemi pevnější a stabilnější. Už jsem tam delší dobu nebyla, tak se nechám překvapit, co mě v tomhle ohledu čeká. Protože nikdy nic není jen tak a všechno souvisí se vším.
Zpět ke knize...finským autorům jsem schopná odpustit hodně, radost mi dělá už jen číst jejich knihy. Ale u Štiky není třeba odpouštět vůbec nic. Mystika, legendy, nadpřirozeno se prolíná s osobním příběhěm Eliny, s lidskostí i se zamotanými osudy. Takový už život někdy je.
Přeji pěkné čtení!
26. července 2024
ČTENÍ JAKO VÁŠEŇ
Krásný den všem.
Dnes z trochu jiného soudku. Přestože téma knih a četby obecně s tréninkem psů zdánlivě nesouvisí, zvláště pak pokud to nejsou knihy se psím zaměřením, tak ale souvisí s projektem, který chystám do budoucna, a určitě souvisí s mou vášní pro knížky jako takové. Myslím tím papírové knihy, které můžu vzít do ruky a čichnout si jejich vůně. Čtečky nejsou nic pro mě Nicméně uznávám, že pro někoho můžou být skvělou volbou.
Když mám volno, ráda hodně čtu. A ráda také dostávám tipy na knihy, které někoho z mých přátel oslovily a líbily se. Leckdy tak já sama objevím skvost, na který bych jinak třeba ani nenatrefila. Proto jsem se rozhodla sdílet tady knihy, které oslovily mě. Třeba se najde mezi pejskomily i nějaký knihomol , který je na tom podobně jako já.
"Stromy"jsem četla celkem dlouho a naněkolikrát, nebyla to pro mě úplně oddechová kniha, takže jsem vždy neměla tolik soustředěnosti na četbu, ale je to úžasné čtení. Dotýká se hlubokých témat, toho, co je v životě podstatné a kam až může vést náš konzumní přístup k životu. Smekám před autorem, protože napsat knihu tohoto rozsahu (527 stran), mistrně charakterizovat jednotlivé postavy, a propojit osudy všech hrdinů tak, aby to dávalo smysl a člověk se v tom neztrácel.....to už vyžaduje velmi dobrou znalost řemesla!
Na obálce je navíc citovaná inspirující myšlenka Václava Havla:
„Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.“ Myslím, že tato myšlenka celkově vystihuje příběh, který je v knize popsán.
Přeji pěkné letní čtení :-)
17.května 2024
BÝT V SOULADU SE SVÝM PSEM
Dnes chci psát o tom, jak moc důležití jsme my lidé v tom našem vztahu člověk – pes.
Hodně se mluví a píše o tom, jak přistupovat ke psům. Už méně se ale zdůrazňuje, jak moc záleží právě na vás a vaší osobnosti. A teď nemyslím jenom důslednost a schopnost psa naučit nějaký cvik. Samozřejmě i na tom hodně záleží. Ale myslím tím spíše umění být se psem teď a tady. Umění čitelně komunikovat psovi co po něm chci a naopak „číst“ to, co mi pes sděluje. A upustit od svých představ a očekávání. Z mých zkušeností jsou toto nejdůležitější aspekty nutné k tomu, aby vám to společně fungovalo. A dají se naučit. Stačí jen chtít.
A nezáleží na tom, jestli chcete se psem sportovat nebo jenom běžně fungovat v životě. Ať už učím přesné provedení cviku do obedience nebo to, aby pes netahal na vodítku, prvotní je pro mě vždy to, aby pes danou věc pochopil. A k tomu mohou vést různé cesty. Neexistuje univerzální návod. Vždy je potřeba vědět co dělám a proč. I když samozřejmě jsou základy na, kterých člověk může stavět – např. navádění psa pamlskem. Ale už i tam jsou drobné rozdíly v pozici mé ruky, které mohou vést k rozdílnému postavení psa např. při chůzi u nohy. To už ale řeším detaily 😊
Většina věcí, které vám u psa nefungují a které na lekcích spolu řešíme, pramení z toho, že psovi nejsou dobře vysvětlené. Pes nemá tendenci nám dělat věci naschvál. Pes dělá to, co se mu vyplácí. Jinak by v minulosti nepřežil. Když s tím počítáte, můžete z toho udělat výhodu. Třeba když chcete psa motivovat.
Dále je nezbytné vzít v potaz fakt, že pes má svoje přirozené potřeby. Zcela automaticky bereme svým psům s sebou na trénink vodu, když je teplo. Už ale zapomínáme na to, že stejně tak jako vyřešit žízeň může být pro psa důležité mít kontrolu nad prostředím. Která může být v tom momentě nadřazená i pocitu hladu. Tedy pro psa je v danou chvíli primární kontrolovat si prostor kolem sebe – a to i poměrně daleko kolem sebe. V tuto chvíli pes vůbec nepřikládá důležitost tomu, že po něm chceme, aby se přiřadil k noze. A ve výsledku to vypadá tak, že jsme na cvičáku, chceme, aby pes chodil u nohy, ale on nás nevnímá a jede si to svoje.
Fungování mého vztahu se psem je komplex všeho. Propojení teorie (vím, jak pes funguje a co je mu přirozené), mých praktických dovedností (přesné nastavení ruky při navádění psa pamlskem), mého citu pro situace (umožním psovi odchod ze situace, která mu není příjemná) a mého momentálního duševního rozpoložení.
Hodně pomůže umět číst svého psa, umět pracovat s vodítkem a s hlasem. Velmi důležité je také pracovat s vlastním mentálním rozpoložením a vůbec celkově s tím, jak ovlivňuji svého psa a jak se na něho můžu více naladit.
Proto na mých lekcích nejen trénujete své psy, ale zároveň je prostor pro vysvětlování a rozebírání toho, co potřebujete.
Je toho ještě mnoho, o čem by se dalo psát. A ještě více je toho, co každému z nás přinese každodenní život se psem.
Chystám semináře na téma „BÝT V SOULADU SE SVÝM PSEM“, kde se této tématice budeme věnovat detailněji a přímo Vám na míru. Semináře začnou během léta, jejich součástí bude teorie i praktická část a budou probíhat v malých skupinkách. Už teď se na těším!
Ať máte pěkný den!
10.května 2024
O NAŠEM STOPOVÁNÍ. A TAKY O VNITŘNÍ MOTIVACI PSA
Dnes ráno jsme s Cartou vyrazili na stopy. Teď je u nás o dobré terény nouze, ale podařilo se najít okraj pole, kde vojtěška nebyla tak vysoká. Po našlapání stopy jsem viděla, jak se mi přes ní loudají dvě srnky. Byly nádherné a k tomu to krásné ráno. Prostě stopařina :-) Už dávno se zvěři na stopách nevyhýbám, ba naopak, jsem ráda, když tam je.
Můj pes je celou svou duší vášnivý lovec. Pozor! Neplést si se psem, který občas zdrhne za zajícem. Lovení je na samostatnou kapitolu, ale majitelé lovců mi rozumí a ví o čem mluvím.
Lovení řešíme prakticky denně, protože vždycky je někde nějaká kořist, která stojí za to. Ano, i uprostřed města. A lovení nám taky neuvěřitelně komplikovalo práci na stopách. Do té doby. než jsem pochopila, že můj pes je takový, jaký je a že s ním musím pracovat úplně jinak, než jsem byla zvyklá.
Loni touto dobou, když jsme dorazili na stopy, často se stávalo, že Carta vystoupila z auta, zavětřila (to že jsme v přírodě, kde prostě zvěř je, to poznala okamžitě), přikrčila se a přestala mě vnímat. Přepnula se zkrátka do módu lovení. Což se jí v běžném životě stává několikrát denně.
Prakticky každou druhou stopu nedokončila.
Byla jsem zoufalá, štvalo mě to.
To, že stopování u ní bude úplně jiné, než u mých ostatních psů, jsem věděla už jejího štěněcího věku. Nikdy ji moc nezajímalo žrádlo, ale řešila prostředí. Od štěněte bojujeme s tím, že na stopách prostě nežere.
Vyplatilo se nevzdávat to. Praktikovala jsem tady jednu z mých oblíbených teorií, kterou dávám jako radu i svým klientům. Čiliže spoustu věcí pes prostě nemá od pánaboha, ale já ho to můžu naučit. Například přijímat pamlsky ve stresových situacích. Nebo umět se přetahovat venku. Spoustu psů toto učit nemusíte, ale pokud pes řeší prostředí, reaguje na podněty tím, že se vypne a přestane vás vnímat, nebo je prostě jen bázlivý….tak se bez toho neobejdete nebo lépe řečeno, když to pes umí, dost situací je pro vás snazších. Neuvěřitelně to posílí vztah mezi vámi a psem, kromě jiného.
Před pár lety jsem na on-line přednášce slyšela Martinu Magnoli Klimešovou (mistryně světa v agility) mluvit o vnitřní motivaci psa. A že s ní ona hodně pracuje u svých psů. Přednáška byla zaměřená na jiné téma a toto tam zmínila velmi okrajově. Mě o ale dost zaujalo. A přemýšlela jsem, jak se k tomu dá dopracovat. V té době jsem i zvažovala o nějakém semináři přímo u ní, ale nakonec to nějak zapadlo a nevěnovala jsem se tomu dál.
Když pracuju s Cartou, čím dál častěji mám pocit, že tohle je ono. Nedá se to asi exaktně definovat.
Ale je to tehdy, když pes nepracuje kvůli jídlu nebo hračce. Ale proto, že chce a taky pro vás. Není to jen zábavné. Někdy musí se musí hodně překonávat a je to náročné – například těžké stopy v létě nebo pro mou fenku sledovat moji stopu, když ji kříží stopa zvěře. Ale ona to nevzdává a snaží se dál.
Je to tehdy, když pes boří své limity a posouvá se dál. I za cenu toho, že je to těžké. A vy mu to nepřikazujete. Jen jste tam s ním a podporujete ho. Tohle všechno pro mě znamená, že pes pracuje na základě své vnitřní motivace.
Je to nepopsatelně silné, když tomu můžete přihlížet.
Samozřejmě ale nic není jen tak. Vy na tom všem máte také lví podíl. Bez Vás by to rozhodně nešlo! Vy musíte se psem vybudovat silný vztah, ve kterém se pse cítí bezpečně. Vy musíte dbát na to, abyste se psem komunikovali čitelně a aby pes věděl, co po něm chcete. Vy musíte nastavit hranice, v rámci kterých se pes pohybuje. A na oplátku respektovat, že váš pes je právě takový jaký je, i když jste si to možná představovali úplně jinak.
Mě u Carty hodně pomohla systematická práce. A to nejen ve stopařině. Pes obecně funguje na jistoty. Dělá co se mu vyplácí.
Stopařské tréninky ( a nejen ty) stavím na tom, že plynule zvyšuju obtížnost, tak, aby to můj pes zvládal a zároveň to pro něho bylo stále těžší. Což není nijak objevné, to děláme úplně všichni, kteří se psem pracujeme. U stop je ale podle mě mnohem náročnější vyvážit to tak, aby se pes posunul a zároveň to zvládl a neodradilo ho to do příště. A není to jen technika stopování. Ale počasí, terén, povaha psa. Milión faktorů. Alchymie prostě 😊
Přeji každému, kdo se psem sportuje nebo i jen tak žije, aby tohle zažil na vlastní kůži. Pocit, že pes ze sebe vydává své maximum, že jste tam spolu, napojeni na sebe a že tím vším tak nějak proplouváte a že přesně tak to má být.
Věřím, že i já s Cartou tohle ještě mnohokrát zažiju. V tréninku i v životě. Co se sportu týká, možná spolu nějakých met v podobě zkoušek a závodů dosáhneme a možná taky ne. Je to vlastně fuk. To podstatné je, že boříme své limity a kráčíme spolu ke hvězdám 🌟
Ať máte pěkný den!