top of page

17.května 2024

BÝT V SOULADU SE SVÝM PSEM

Dnes chci psát o tom, jak moc důležití jsme my lidé v tom našem vztahu člověk – pes.

Hodně se mluví a píše o tom, jak přistupovat ke psům. Už méně se ale zdůrazňuje, jak moc záleží právě na vás a vaší osobnosti.  A teď nemyslím jenom důslednost a schopnost psa naučit nějaký cvik. Samozřejmě i na tom hodně záleží. Ale myslím tím spíše umění být se psem teď a tady. Umění čitelně komunikovat psovi co po něm chci  a naopak „číst“ to, co mi pes sděluje. A upustit od svých představ a očekávání. Z mých zkušeností jsou toto nejdůležitější aspekty nutné k tomu, aby vám to společně fungovalo. A dají se naučit. Stačí jen chtít.

A nezáleží na tom, jestli chcete se psem sportovat nebo jenom běžně fungovat v životě. Ať už učím přesné provedení cviku do obedience nebo to, aby pes netahal na vodítku, prvotní je pro mě vždy to, aby pes danou věc pochopil. A k tomu mohou vést různé cesty. Neexistuje univerzální návod. Vždy je potřeba vědět co dělám a proč. I když samozřejmě jsou základy na, kterých člověk může stavět – např. navádění psa pamlskem. Ale už i tam jsou drobné rozdíly v pozici mé ruky, které mohou vést k rozdílnému postavení psa např. při chůzi u nohy. To už ale řeším detaily 😊   

Většina věcí, které vám u psa nefungují a které na lekcích spolu řešíme, pramení z toho, že psovi nejsou dobře vysvětlené. Pes nemá tendenci nám dělat věci naschvál. Pes dělá to, co se mu vyplácí. Jinak by v minulosti nepřežil. Když s tím počítáte, můžete  z toho udělat výhodu. Třeba když chcete psa motivovat.

Dále je nezbytné vzít v potaz fakt, že pes má svoje přirozené potřeby. Zcela automaticky bereme svým psům s sebou na trénink vodu, když je teplo. Už ale zapomínáme na to, že stejně tak jako vyřešit žízeň může být pro psa důležité mít kontrolu nad prostředím. Která může být v tom momentě nadřazená i pocitu hladu. Tedy pro psa je v danou chvíli primární kontrolovat si prostor kolem sebe – a to i poměrně daleko kolem sebe. V tuto chvíli pes vůbec nepřikládá důležitost tomu, že po něm chceme, aby se přiřadil k noze. A ve výsledku to vypadá tak, že jsme na cvičáku, chceme, aby pes chodil u nohy, ale on nás nevnímá a jede si to svoje.

Fungování mého vztahu se psem je komplex všeho. Propojení teorie (vím, jak pes funguje a co je mu přirozené), mých praktických dovedností (přesné nastavení ruky při navádění psa pamlskem), mého citu pro situace (umožním psovi odchod ze situace, která mu není příjemná) a mého momentálního duševního rozpoložení.

Hodně pomůže umět číst svého psa, umět pracovat s vodítkem a s hlasem. Velmi důležité je také pracovat s vlastním mentálním rozpoložením a vůbec celkově s tím, jak ovlivňuji svého psa a jak se na něho můžu více naladit.

Proto na mých lekcích nejen trénujete své psy, ale zároveň je prostor pro vysvětlování a rozebírání toho, co potřebujete.

Je toho ještě mnoho, o čem by se dalo psát. A ještě více je toho, co každému z nás přinese každodenní život se psem.

 

Chystám semináře na téma „BÝT V SOULADU SE SVÝM PSEM“, kde se této tématice budeme věnovat detailněji a přímo Vám na míru. Semináře začnou během léta, jejich součástí bude teorie i praktická část  a budou probíhat v malých skupinkách. Už teď se na těším!

 

Ať máte pěkný den!

 

10.května 2024

O NAŠEM STOPOVÁNÍ. A TAKY O VNITŘNÍ MOTIVACI PSA
Dnes ráno jsme s Cartou vyrazili na stopy. Teď je u nás o dobré terény nouze, ale podařilo se najít okraj pole, kde vojtěška nebyla tak vysoká. Po našlapání stopy jsem viděla, jak se mi přes ní loudají dvě srnky. Byly nádherné a k tomu to krásné ráno. Prostě stopařina :-) Už dávno se zvěři na stopách nevyhýbám, ba naopak, jsem ráda, když tam je.
Můj pes je celou svou duší vášnivý lovec. Pozor! Neplést si se psem, který občas zdrhne za zajícem. Lovení je na samostatnou kapitolu, ale majitelé lovců mi rozumí a ví o čem mluvím.
Lovení řešíme prakticky denně, protože vždycky je někde nějaká kořist, která stojí za to. Ano, i uprostřed města. A lovení nám taky neuvěřitelně komplikovalo práci na stopách. Do té doby. než jsem pochopila, že můj pes je takový, jaký je a že s ním musím pracovat úplně jinak, než jsem byla zvyklá.
Loni touto dobou, když jsme dorazili na stopy, často se stávalo, že Carta vystoupila z auta, zavětřila (to že jsme v přírodě, kde prostě zvěř je, to poznala okamžitě), přikrčila se a přestala mě vnímat. Přepnula se zkrátka do módu lovení. Což se jí v běžném životě stává několikrát denně.

Prakticky každou druhou stopu nedokončila.

Byla jsem zoufalá, štvalo mě to.

To, že stopování u ní bude úplně jiné, než u mých ostatních psů, jsem věděla už jejího štěněcího věku. Nikdy ji moc nezajímalo žrádlo, ale řešila prostředí. Od štěněte bojujeme s tím, že na stopách prostě nežere.

Vyplatilo se nevzdávat to. Praktikovala jsem tady jednu z mých oblíbených teorií, kterou dávám jako radu i svým klientům. Čiliže spoustu věcí pes prostě nemá od pánaboha, ale já ho to můžu naučit. Například přijímat pamlsky ve stresových situacích. Nebo umět se přetahovat venku. Spoustu psů toto učit nemusíte, ale pokud pes řeší prostředí, reaguje na podněty tím, že se vypne a přestane vás vnímat, nebo je prostě jen bázlivý….tak  se bez toho neobejdete nebo lépe řečeno, když to pes umí, dost situací je pro vás  snazších. Neuvěřitelně to posílí vztah mezi vámi a psem, kromě jiného.

Před pár lety jsem na on-line přednášce  slyšela Martinu Magnoli Klimešovou (mistryně světa v agility) mluvit o vnitřní motivaci psa. A že s ní ona hodně pracuje u svých psů. Přednáška byla zaměřená na jiné téma a toto tam zmínila velmi okrajově. Mě o ale dost zaujalo. A přemýšlela jsem, jak se k tomu dá dopracovat. V té době jsem i zvažovala o nějakém semináři přímo u ní, ale nakonec to nějak zapadlo a nevěnovala jsem se tomu dál.

Když pracuju s Cartou, čím dál častěji mám pocit, že tohle je ono. Nedá se to asi exaktně definovat.

Ale je to tehdy, když pes nepracuje kvůli jídlu nebo hračce. Ale proto, že chce a  taky pro vás. Není to jen zábavné. Někdy musí  se musí hodně překonávat a je to náročné – například těžké stopy v létě nebo pro mou fenku sledovat moji stopu, když ji kříží stopa zvěře. Ale ona to nevzdává  a snaží se dál.

Je to tehdy, když pes boří své limity a posouvá se dál. I za cenu toho, že je to těžké. A vy mu to nepřikazujete. Jen jste tam s ním a podporujete ho. Tohle všechno pro mě znamená, že pes pracuje na základě své vnitřní motivace.

Je to nepopsatelně silné, když tomu můžete přihlížet.

Samozřejmě ale nic není jen tak. Vy na tom všem máte také lví podíl. Bez Vás by to rozhodně nešlo! Vy musíte se psem vybudovat silný vztah, ve kterém se pse cítí bezpečně. Vy musíte dbát na to, abyste se psem komunikovali čitelně a aby pes věděl, co po něm chcete. Vy musíte nastavit hranice, v rámci kterých se pes pohybuje. A na oplátku respektovat, že váš pes je právě takový jaký je, i když jste si to možná představovali úplně jinak.

Mě u Carty hodně pomohla systematická práce. A to nejen ve stopařině. Pes obecně funguje na jistoty. Dělá co se mu vyplácí.

Stopařské  tréninky  ( a nejen ty) stavím na tom, že plynule zvyšuju obtížnost, tak, aby to můj pes zvládal a zároveň to pro něho bylo stále těžší. Což není nijak objevné, to děláme úplně všichni, kteří se psem pracujeme. U stop je ale podle mě mnohem náročnější vyvážit to tak, aby se pes posunul a zároveň to zvládl a neodradilo ho to do příště. A není to jen technika stopování. Ale počasí, terén, povaha psa. Milión faktorů. Alchymie prostě 😊

 

Přeji každému, kdo se psem sportuje nebo i jen tak žije, aby tohle zažil na vlastní kůži. Pocit, že pes ze sebe vydává své maximum, že jste tam spolu, napojeni na sebe a že tím vším tak nějak proplouváte a že přesně tak to má být.

 

Věřím, že i já s Cartou tohle ještě mnohokrát zažiju. V tréninku i v životě. Co se sportu týká, možná spolu nějakých met v podobě zkoušek a závodů dosáhneme a možná taky ne. Je to vlastně fuk. To podstatné je, že boříme své limity a kráčíme spolu ke hvězdám 🌟

 

Ať máte pěkný den!

bottom of page